O našich dětech
Vojta a jeho rychlá kola
Děčín 17.1.2008
 Letos
nás navštívil Ježíšek o měsíc dříve a donesl nám jeden velký
vysněný dárek. Maskoval se tedy jako Vlčkovi a Mirabilis, ale je
nám jasné, že v tom nějaká andělská peroutka musí být.
Když nám paní Markéta nabídla , že si můžeme půjčit vozík, ze
kterého jejich holčička Majda vyrostla , znělo to úplně
neuvěřitelně krásně – žádné sáhodlouhé žádosti a čekání,
psychologická a oční vyšetření , tady ho máte a hurá na trasu.
Vojtíškovi bylo v létě pět let, trpí také spinální muskulární
atrofií a vozík pro něj znamená jediný možný způsob pohybu. Když
slyšel o tom, že bude moci jezdit úplně sám, nemohl se dočkat.
Jako správný mužský ihned zjistil, kde se přidává plyn a jak
zařadit zpátečku.
Večer, kdy jsme přijeli od Vlčků , se dlouho nešlo spát , Vojta
svištěl bytem a já s Kačkou jsme mu urovnávaly trať. Na ploše
70m2 se mu podařilo ten den najezdit možná 5 kilometrů ,
vyzkoušel všechny zatáčky a zákoutí /vysadily jsme dvoje dveře/,
dojel si sám poprvé pro to, na co dostal chuť a poprvé v životě
jsme spolu hráli na honěnou.
Druhý den jsme jeli vyzkoušet ven, jak se zvládneme pohybovat
po okolí. Zjistili jsme, že je to úplně něco jiného, než jízda s
mechanickým vozíkem. Že na nás číhají mnohem větší překážky a je
třeba být mnohem opatrnější. Že bude třeba pečlivě si vytipovat
trasu a ani to nepostačí, budeme se muset postarat o aspoň
částečnou úpravu okolí, protože někde se prostě nedostaneme.
Konečně jsme také pochopili, jak těžké to má náš soused, který
bydlí v protějším domku a jezdí na električáku. Ale ani tyhle
překážky neubraly Vojtovi na radosti, projel kolem dokola celou
čtvrť a nejradši by se vydal někam na výlet.
Při třetí cestě po okolí jsme si vyzkoušeli, že vozíčkář může
taky píchnout a spolu jsme duši zvládli vyměnit.
25. ledna jede Vojtík k zápisu. Zatím můžeme počítat s
prvními třemi ročníky bezbariérově přístupnými na základní
škole. Když bude moci jezdit „po svých“, určitě to obrovsky
zdvihne jeho sebevědomí. Už teď mu vozík hodně změnil a zlepšil
kvalitu života a dělá mu radost stejně jako první den.
Moc děkujeme!
Zajícovi
Vojta na setkání rodin a asistentů
18. – 20. dubna 2008
Tábor JAK v Bělči nad Orlicí
Děkujeme za podporu: MV ČR, Nadaci člověk člověku
Co jsme zažili:
- nádherná , pohodová, přátelská atmosféra
- společenství s věřícími lidmi ze všech koutů Čech a Moravy
- a všech možných nelehkých osudů
- Vojta možnost pohybu po bezbariérových velkých rozlohách
- viděl, že i jiné děti mají trable, mnohdy větší než má on
- viděla jsem, že i jiné maminky mají trable, mnohdy větší
než mám já
- poprvé v životě jsme měli opravdového asistenta :-)
- užili jsme si workshop - pletení z pedigu jsem vzdala,
voskovici dostala babička
- nádherné biblické loutkové divadlo
- svěží písničky ze Svítá a lidi, kteří je zpívali skoro
jako sestra v akci :-)
- bojovku a v cukrárně hořící palačinky
- výstavu zajímavých knížek od Portálu
- závody všech, kdo měli nohy nebo kolečka
- nejhezčí buzení na světě, tóny příčné flétny
- statečnost, lásku, obětavost
- Děkujeme moc !
J+K+V Zajícovi
|
|
