Mirabilis, spolek podporuje asistenční služby, byl založen v roce 1997.
Zaujala nás naše činnost? Chcete nás podpořit? Více informací, jak nás můžete podpořit nelezenete zde.

Seminář pro asistenty 2010

Tak jako každý rok i letos jeden podzimní víkend patřil školení asistentů v Bělči a také setkání asistentů a kamarádů a několika rodin s dětmi s postižením. Zase jsem se nemohla dočkat. Asi to bylo tím, že jsem měla lehké abstinenční příznaky. Kvůli nemoci jsem v létě nebyla na táboře a loňské školení mi také nevyšlo, ale už si ani nepamatuji, z jakého to bylo důvodu. Na seminář jsem chtěla přijet co nejdříve, ale úspěšně mi v tom bránily občanské povinnosti – komunální volby.

Do tábora J. A. Komenského jsem dorazila v sobotu krátce po deváté hodině ranní, takže jsem krásně stihla první přednášku. Měla jí PhDr. Katka Soudná. Už to zaručovalo, že bude skvělá. A opravdu. Byla ještě lepší. Tématem bylo zvládání těžké životní situace – obecně a konkrétně – narození dítěte s postižením. Dozvěděli jsme se spoustu pěkně systematicky seřazené teorie, ale hlavně praktické rady a návody, jak můžeme být nápomocni i my, budoucí či současné pomáhající profese či asistenti či dobrovolníci. Obecné rady jako „nesuďte druhé“ a „maminka má vždycky pravdu“, tu získaly zcela nové obrysy a my jsme se snad stali chápavějšími, možná i citlivějšími a také obratnějšími pomocníky.

Další přednáška byla o autismu. Je to téma v Bělči docela často probírané, ale myslím, že se stále máme co učit. Přednášku vedl bývalý truhlář Marek Schmidt. To, že byl truhlář, já jako manuálně nezručná studentka humanitního oboru velmi oceňuji a obdivuji, protože tolik krásných pomůcek a výrobků za dřeva já nikdy nevyrobím. Pro děti jsou určitě velmi vhodné. I my, účastníci kurzu, jsme si trochu zahráli na klienty s autismem. Plnili jsme úkoly. Svoji pracovní plochu jsme měli rozdělenou na tři části: vlevo – zadané úkoly, uprostřed – prostor pro práci a vpravo – vypracované úkoly, hotové výrobky. Udělali jsme si zajímavý test. Vyrobili jsme hezkou krabičku ze dřeva a kartonu a také jsme vytvořili učební pomůcku pro strukturované vyučování.

Poslední sobotní přednášku měla paní Ivana Kottenová. Byla o rehabilitaci, o manipulaci s klienty a o polohování. Přednáška měla i praktickou část, kdy jsme si i my sami zkusili zaujmout správné pozice v leže na zádech, na břiše, na boku, v sedu i ve stoje. Na fotografiích jsme viděli mnoho zajímavých pomůcek. Byli nafoceni i klienti, kteří díky pomůckám zaujímali alespoň na chvíli mnohem lepší pozice než obvykle. Lenka s Bárou nám předvedly manipulaci s klientem v praxi. I Tomáš byl moc hodný o ochotný pomocník, ukázal nám, jak cvičí.

Volné chvilky během dne jsme vyplnili povídáním o asistencích, a to jak o těch letních v Bělči, tak o těch celoročních v rodinách. Večer jsme hráli vtipnou hru o špatném a dobrém asistentovi (resp. špatném asistentovi a dobré asistentce :-). Porota byla mírná a odměna čekala i na ty méně úspěšné.

Sobotní večer byl dlouhý. Až o půlnoci skončilo promítání filmu Inside I´m dancing. Bylo to „silný kafe“. Film mohl skončit ve svém průběhu několikrát a „happy – endem“, ale nestalo se tak. Film byl ze života. Nebyl ale jen smutný. Docela jsem se při něm nasmála, ale měla jsem i slzy na krajíčku a vlastně jsem nebrečela jen proto, že obvykle mezi cizími lidmi nebrečím…

Nedělní program byl o poznání kratší. Čekaly nás už jen dvě přednášky. První prezentovala bývalá studentka speciální pedagogiky na Pedf UK. Představila nám svoji diplomovou práci na téma Otcové ve vztahu ke svým dětem s kombinovaným postižením. Práce byla zajímavá, přínosná, plná konkrétních výpovědí a osobních svědectví otců takto postižených dětí. Poslední přednášku měla paní Svobodová, maminka autisty. Zhlédli jsme několik videí a dozvěděli jsme se věci z praktického života rodiny, v níž žije autista.

Nesmím zapomenout pochválit jako vždy výbornou kuchyni a jmenovitě kuchaře Aleše

Ráda bych poděkovala Janě Matuškové za skvělou organizaci a nechci zapomenout poděkovat ani maminkám, bez kterých by to v Bělči prostě nebylo ono, a my bychom se učili teorii a praxe by nám utíkala mezi prsty. Snad jsme poučitelní a neuděláme ve svých budoucích praxích víc škody než užitku.